Byla jsem opravdu ráda, když jsem si už mohla pořídit svůj první mobilní telefon. Tedy ne, že bych předtím neměla vůbec žádný mobilní telefon, ale spíše jsem měla takový starý křáp. Byl takový těžký a připomíná spíše cihlu. A taky to byla jediná přezdívka starého mobilního telefonu, kterému se říkalo cihla. Myslím si, že opravdu bylo hodně lidí, který tento starý mobil měli. Vždyť ani ono to jinak nešlo, protože v té době, kdy jsem vyrůstala, to bylo nějak před dvaceti pěti lety, tak neexistoval žádný extra moderní dotykový mobilní telefon. Všechno bylo takové obyčejné a mělo všechno jenom tlačítka, takže si taky nikdo nemohl vyskakovat, že by měl nějaký luxusní mobilní telefon.
Tohle samé jsem takhle měla udělané i já, i když jsem toužila po nějakém lepší mobilním telefonu, tak moji rodiče mi to dovolit nechtěli. Protože na to bohužel neměli vůbec žádné peníze. Takže jsem se s tím taky samozřejmě musela smířit, ale měla jsem alespoň to štěstí, že jsem měla obyčejný tlačítkový mobilní telefon.
A světe div se, jakmile jsem začala pracovat, tak ihned asi z páté anebo z šesté výplaty jsem si pořídila svůj první kvalitní mobilní telefon. A byla jsem opravdu nadšená, protože už měl taky fotoaparát a mohla jsem natáčet krátká videa. A myslím, že kdo měl tento mobilní telefon, tak byl jistě nadšený a byl také králem každé školy. Já sama jsem si řekla, že kdybych si tehdy mohla vybrat jakýkoliv mobilní telefon a mohla bych ho mít zadarmo, tak by to tehdy byla takový mobil, který se otevírá. Říkalo s emu přeci véčku. To jistě taky znáte. A tento mobil měl můj starší bratr. A byl z něj tak moc nadšený, že si s tím pořád hrál až se nakonec stala bohužel nemilá nehoda. Jeho mobilní telefon véčko se mu jednoduše ulomilo. Tak už to tak bývá, ale co se dalo dělat. Lepší elektro ale neznám!
