Někoho možná překvapí, že ještě v 19. století mělo nakupování, téměř stejnou podobu jako ve středověku. Pobíhal zde směnný obchod, do kterého se zapojovali pouze malý obchodníci, nejčastěji s produkty ze svého vlastního pole, dále to byli především výrobci, jako truhláři či pekaři. Postupem času se začala vytvářet poptávka, což vedlo ke vzniku reklamy a vznikl obchod s penězi a nemovitostmi. Ale stále byl hlavním místem obchodu trh.
Dále se také konaly jarmarky, které přetrvaly až do 20. století. Trvaly několik dní a konaly se vždy v přesně vymezených termínech daných církevními svátky. K běžnému nakupování sloužily takzvané týdenní trhy. Na rozdíl od jarmarků se konaly i několikrát do týdne a byly zásobeny potravinami.
V renesanci začali vznikat ve Francii a v Itálii tržnice. V Praze vyrostla první tržnice až v 90. letech 19. století a to tržnice Staroměstská. Původní obchody, byly místa, kde si obchodníci prodávali nejčastěji své vlastní produkty, až od 2. poloviny 19. století, začali vznikat obchody s tzv. smíšeným zbožím. Vedle těchto obchodů ale stále existovali tradiční obchody, jako byly například mastné krámy.
Velkým převratem v nakupování se stalo vystavění prvního obchodního domu, k němuž došlo roku 1824 ve Francii. Byly to první obchody, které byly otevřené téměř pro všechny, bylo zde možné zboží reklamovat, byly zde stálé ceny nebo bylo například možné si zboží vyzkoušet.
Neffův obchod byl prvním obchodním domem postaveným v Praze. Byl otevřen roku 1863 a zprvu se zde prodával především porcelán a čínské stříbro, později jste zde mohli nalézt i kuchyňské náčiní, nábytek nebo šicí stroje. K hlavním rozkvětu obchodních domů došlo ale až po první světové válce. Bylo časté, že i majitelé malých obchůdků na vesnicích, si svůj obchod pojmenovali jako obchodní dům, aby přilákali pozornost. Tato struktura obchodů, vytvořená v 19. století přetrvala až do poloviny 20. století, kdy došlo k znárodňování.