Jak vlastně probíhá genetická úprava potravin? A je pro nás jinak barevná zelenina nebo upravené ovoce ještě lákavé? Možná, že je to jen věc názoru.
· Někteří lidé rádi experimentují, a tak jim například fialový květák připadá jako příjemné zpestření jídelníčku. Možná, že se jim pak třeba květáková polévka nezdá tak fádní.
· Někteří z nás ale mají prostě zafixováno, že květák je bílý, hlávkový salát zelený, citrón žlutý.
Geneticky upravené jsou například i oblíbené hladké nektarinky, které byly původně chlupatými broskvemi.A ty už dáváme do košíku naprosto automaticky, bez toho, že by nás napadlo, že jsou geneticky upravené. Jak se tedy změní vzhled některých potravin? Za vše mohou geny. Genová abeceda má jen čtyři písmenka – A G C T.
A právě na tom, jak se zkombinují záleží, co nám na zahradě vyroste, nebo co si koupíme v supermarketu. V praxi to znamená, že se prostě například v ovoci vynechá bílkovina, která je zodpovědná za červenou barvu. Když mutace tuto bílkovinu vyloučí, bude ovoce bílé nebo jinak barevné.
Asi se tomu nevyhneme
Zákony dědičnosti objevil už v polovině devatenáctého století brněnský botanik Gregor Johann Mendel. Postupem času se genetická úprava potravin natolik zdokonalila, že mnohdy ani nevíme, že geneticky upravené zboží kupujeme. Zatím se nejvíce geneticky modifikovaných potravin používá jako krmivo pro dobytek. Ale pokud jste konzumenty například sójových bobů, máte téměř jistotu, že jsou geneticky upravené. Více než devadesát procent sójových bobů je totiž geneticky modifikováno. V budoucnu se tomu tedy zřejmě nevyhneme. A to i přesto, že někteří konzumenti jsou zásadně proti takovému zasahování do přírody.
A co vy?
– Kupujete nebo nekupujete geneticky upravené potraviny?
– Je asi těžké na tuto otázku odpovědět.
– Na některých to totiž nelze dost dobře poznat.